Ojetý notebook koupíte už za 4000 Kč. Vybírejte však opatrně

Když notebooky klesají s cenou výrazně pod 15 tisíc s daní, vyplatí se ještě uvažovat o repasovaném notebooku? Ve zkratce: Ano, ale opatrně.

Co udělat, aby měl notebook pořádnou výdrž? | foto: Profimedia

Vyplatí se koupit repasovaný notebook do 10 tisíc?

Odpověď na otázku z titulku zní ve zkratce: Ano, ale bude hodně záležet na potřebách uživatele - a na výběru konkrétního repasovaného notebooku. V dnešním článku se podíváme na hlavní aspekty nákupu repasovaného notebooku, v následujícím článku pak porovnáme vybrané konkrétní nabídky repasovaných notebooků s nejlevnějšími novými notebooky na českém trhu.

Hlavní rozdíly u repasovaných notebooků, které je nutno vzít v úvahu, jsou v 5 oblastech:

• aplikační výkon
  
• šíře rozhraní
  
• výdrž akumulátoru
  
• odolnost konstrukce
  
• záruční plnění

Proč a nač notebook - starý, nebo nový?

Nabídka starých notebooků začíná výkonově podstatně níže nežli nejlevnější nová konfigurace, avšak za ceny podstatně příjemnější. Je však skutečně poměr ceny a výkonu u repasovaných notebooků zajímavý, nebo je lepší rovnou koupit nový notebook? Podívejme se na výhody a nevýhody v detailu.

Hlavním rozdílem mezi repasovanými notebooky bude výkon procesoru - můžeme si je v zásadě rozdělit do několika skupin:

• 0. Pentium II/III pod 500 MHz (cca 3 - 7 tisíc Kč)
  
  Pro jakkoliv jednoduchou práci bychom nedoporučovali uvažovat o notebooku s procesorem nižším nežli Pentium III (nebo Celeron) a pomalejším než 500 MHz. I když ceny těchto notebooků mohou být i výrazně pod 4000 Kč, uživatel si koupí opravdu velmi omezený výrobek (paměť, disk). Pokud to má být opravdu jen psací stroj, může se to i přesto vyplatit, jinak však doporučujeme alespoň mírně připlatit.
  
• 1. Pentium III kolem 500 MHz (4 - 9 tisíc Kč)
  
  V této kategorii bychom doporučovali nakupovat pouze, pokud notebook nabízí i jiné zajímavé vlastnosti, například opravdu malé rozměry (ultralehký notebook sloužící namísto diáře) nebo široké spektrum rozhraní - a nebude se na něm dělat o mnoho více než jen psát ve Wordu, číst pošta a sem tam (velmi výjimečně) brouzdat na Internetu. Víc toho totiž tento procesor nezvládne - a i toto hodně pomalu. Současně se vyplatí si ověřit, za kolik lze rozšířit paměť, aby notebook měl alespoň 256, či lépe 384 MB (nebo 512 MB). Méně než 128 MB je výsměch - pak nelze ani uvažovat o systémech jako Windows 2000 či Windows XP, s bídou poběží alespoň Windows 98 v kombinaci s Office 97. Maximum, které podobný notebook zvládne, je mobilní náhrada psacího stroje - což ale často může stačit.
  
• 2. Pentium III kolem 1000 MHz/1 GHz (5 - 12 tisíc Kč)
  
  Nejrychlejší procesory v této kategorii (1,33 GHz) jsou výkonově srovnatelné s nejpomalejšími moderními procesory Celeron M a Pentium M s taktem 1,2 GHz. Pokud je možné rozšířit paměť na 384 či 512 MB, zde začíná optimální nabídka starších notebooků. Při použití Windows 2000 a Office 2000 s doplněním paměti na 512 MB (či ještě více) jsou to přijatelné kancelářské stroje, které zvládnou i starší hry. Za slušnou cenu mají dostačující výkon pro psaní, počítání v Excelu, přehrávání DVD, poštu a Internet, zpracování fotografií, poslouchání hudby a sledování DVD. Nic zázračného, ale pro začátek to bohatě stačí a mobilní je to též. Proto se pak vyplatí sledovat další parametry - každý MHz taktu je dobrý, ale často může být podstatnější, zda má notebook DVD mechaniku nebo zda jej lze připojit k televizi (a samozřejmě kolik má paměti - 512 MB vyhovuje). Není od věci zjistit si, zda je pro daný model ke koupi náhradní akumulátor - jako u většiny repasovaných notebooků bude ten originální mít téměř jistě své nejlepší výkony za sebou.
  
• 3. Celeron (bez M)/Pentium 4/Pentium 4-M (7 - 11 tisíc Kč)
  
  Svým způsobem omyl Intelu v mobilní oblasti - procesor s touto architekturou (NetBurst) má vysokou spotřebu a hřeje se. Pokud má být notebook používán především stolně a nevadí, že je hlučnější, pak i o tomto procesoru lze uvažovat. Jinak však nenabízí až o tolik více výkonu (Pentium 4-M 1,8 GHz je ve většině běžných aplikací jen o pár procent rychlejší nežli Pentium III na 1,2 GHz). Tento procesor je slepá vývojová ulička mezi Pentium III a Pentium M, z toho důvodu jej lze doporučit jen, pokud notebook nabízí něco navíc (rozhraní, displej, atd.) nebo je těch pár procent výkonu důležitých (a vykoupených zkrácenou dobou provozu, vyšší teplotou a hlučností) - a přitom není na lepší notebook s Celeron M nebo Pentium M.
  
• 4. Celeron M/Pentium M (8 - 25 tisíc Kč)
  
  To nejlepší, co lze v repasovaných noteboocích dostat - především procesor Pentium M. I nejnovější procesory Core Duo a Core 2 Duo jsou jen jeho pokračováním (a zdvojením - namísto jednoho jádra má notebook dva procesory). Celeron M je pak levnější verze, pomalejší a ořezaná, nicméně nijak výrazně (na srovnatelném taktu) a hlavním záporem je tak absence přepínání frekvencí (SpeedStep). Pentium M je pokračováním architektury Pentium III, je úsporný a rychlý, pro většinu běžných aplikací dostačuje s taktem již od 1 GHz výše. Pro náročné aplikace pak poslouží 1,7 GHz a výše, případně Core Duo/Core 2 Duo. Notebooky s procesory Core jsou však v repasích ještě velmi drahé (pod 15 tisíc nejsou k mání, jsou příliš krátce na trhu). V této kategorii lze koupit i velmi výkonné pracovní stanice, případně ultralehké notebooky - ačkoliv je cenová úspora značná, při vyšší ceně již je absence delší záruky citelným rizikem.
  
• 5. Sempron/Athlon64/Turion
  
  Těchto notebooků pod 15 tisíc je málo, většinou se jedná o přeprodej nových notebooků - a zde již může být zajímavější se podívat po novém notebooku. Starší verze procesorů AMD mezi repasovanými notebooky je jako hledat jehlu v kupce sena - téměř není k mání. Obecně lze opět říci, že procesory nové generace Sempron/Athlon64 a Turion jsou rychlé, na stejném taktu o cca 10-15 procent pomalejší nežli srovnatelné procesory Celeron/Pentium M.
  

Ostatní vlastnosti repasovaných notebooků

Repasované notebooky mají zpravidla oproti běžným notebookům z druhé ruky jednu velkou výhodu. Ta není ani tak v tom, že je prodává specializovaná firma a ne individuální člověk (i firma vás může často zmást více, než je milé). Repasované notebooky však bývají ve valné většině kvalitní značkové stroje odkoupené ve větším množství od bank, institucí či podniků - zpravidla tak nekupujete naprosto neznámý neznačkový výrobek, ale starší kvalitní stroj. Ani to však nemusí být záruka bezproblémového nákupu - i mezi značkovými notebooky jsou rozdíly, zvláště po několika letech používání, proto se vyplatí dívat především na kvalitu zpracování a ne na zdatný marketing toho kterého výrobce. Obecně tak lze říci, že se vyplatí dívat se na notebooky s kvalitní odolnou konstrukcí (například notebooky IBM-Lenovo ThinkPad řady T a X) a spíše s opatrností přistupovat k nákupu notebooků s plastovými kryty (například většina notebooků Dell řady Cxxx). Není od věci si přečíst i celkové hodnocení uživatelů jednotlivých značek - v průzkumu čtenářů amerického PC Magazine provedeného ke konci roku 2006 vedlo ve spokojenosti zákazníků Apple (9,1 bodů z maximálních 10) a ze světa Windows vyhrálo na prvním místě IBM/Lenovo (8,4 z 10). (Průzkum PC Magazine zmiňuje i další velmi zajímavý údaj se značnou relevancí při nákupu notebooku: průměrná závadovost notebooků napříč trhem je 19 procent.)

U repasí je zpravidla standardem používaný, značně opotřebovaný akumulátor, který málokdy vydrží více nežli půl hodiny (maximálně hodinu) provozu - nový akumulátor může stát mezi 1500 až 4000 Kč, o něco levněji může přijít repase (výměna článků akumulátoru). Viz však například mnoho nových nejlevnějších notebooků, dokonce ani ty často nemají akumulátor s rozumnou kapacitou (tj. takový, co vydrží alespoň 3 hodiny nezávislého provozu). Dále se bude u displejů repasí většinou jednat o úhlopříčku 14,1 palce, což je výhoda i nevýhoda - tyto displeje jsou kompaktní a díky nim jsou notebooky menší, vhodné na cesty. Na druhé straně nabízí rozlišení pouze 1024 x 768 bodů a nic více. Opačným extrémem jsou repasované notebooky, které mají rozměry podstatně větší, zato nabízí zajímavé širokoúhlé displeje s rozlišením například 1680 x 1050 bodů. U repasovaných značkových notebooků je také pravidlem rozhraní pro připojení ke stolnímu doku či replikátoru portů - tento však bývá jen zřídkakdy přibalen v ceně (ačkoliv i to je možné) a samostatně bývá dost drahý.

Zcela klíčová je u repasovaného notebooku záruka - zpravidla mezi měsícem až rokem (pokud ji lze prodloužit za pár set korun, je to zcela jistě dobrá investice navíc). Rozhodně se vyplatí si notebook vyzkoušet (a vidět) před koupí - a po koupi si zkontrolovat (důkladně otestovat) funkčnost disku, optické mechaniky, procesoru a pamětí, vzhled a barvy displeje, nepoškrábanost povrchu jak notebooku, tak plochy displeje. Patřičné programy pro testy lze zdarma stáhnout na Internetu. Při jakémkoliv problému okamžitě kontaktovat prodejce a požadovat nápravu. Naopak, kde mohou mít repasované notebooky navrch oproti levným novým notebookům, je rozsah rozhraní: často jsou zde i paralelní a sériová rozhraní, která na nových noteboocích nenajdete a nezřídka je zde například výstup na televizi či infračervené rozhraní. Obecnou nevýhodou notebooků s procesorem Pentium III jsou pomalá rozhraní USB verze 1.1 - není však problém za pár set korun dokoupit PCMCIA kartu, která nabídne rozhraní USB 2.0 (480 Mbit). Naopak, jen výjimečně se zde setkáte s rozhraními Bluetooth či DVI, i bezdrátová síť bude většinou s rychlostí jen 11 Mbit/s.

Nevýhodou repasí je absence přepisovacích mechanik DVD. Alespoň u levnějších repasovaných notebooků je standardem mechanika pouze čtecí DVD-ROM nebo přepisovací combo mechanika, která umí číst DVD a zapisovat CD média. U některých notebooků si lze jen zvolit buď čtecí DVD-ROM nebo přepisovací CD, u těch naprosto nejlevnějších uživatel najde pouze čtecí CD mechaniku. Zde lze doporučit nákup externí mechaniky DVD+/-RW DL za cca 2500 Kč a uvnitř notebooku mít ideálně combo mechaniku, případně jen čtecí DVD. Pouze CD RW mechanika nebo jen CD mechanika je opravdu omezující faktor. Pro každý z těchto notebooků je klíčem ke zvýšení výkonů větší paměť - proto se vyplatí si zjistit, kolik stojí rozšíření na zmíněných 384 či 512 MB (mezi 500 až 2000 Kč), které lze považovat za rozumné minimum pro Windows 2000/XP. Rozšíření paměti se rozhodně vyplatí, vše ostatní je již u repasovaného notebooku na pováženou - když se spočítá cena všech rozšíření, snadno lze dojít k sumě převyšující hodnotu nového notebooku (snad jen s tou výhodou, že lze tuto cenu rozložit v čase).

Kupodivu u repasí není až takovým problémem rozšíření o bezdrátovou a mobilní funkčnost. Většina těchto notebooků má infračervený port (plus USB) a v našich testech starších notebooků toto sice omezuje výkon při provozu na rychlejší síti T-Mobile EDGE, kdy lze dosáhnout jen 112 kbit/s namísto teoretických až 230 kbit/s. Ovšem i tak je mobilní připojení rychlejší než spojení modemem. Pro dosažení plného výkonu se nám se stařičkým IBM T23 osvědčilo dokoupení Bluetooth USB adaptéru za pár set korun - díky němu si lze pak vesele datovat i s nejnovějšími telefony na plné rychlosti mobilních sítí (včetně 3G) a bez nutnosti mít mobil nasměrovaný proti infračervenému portu. Kdo chce mít opravdu pohodlí, tomu lze jen doporučit nákup karty PCMCIA (potom má k dispozici všechny možnosti EDGE, 3G, 4G). Tuto pozici má prakticky každý repasovaný notebook a díky takové kartě se posune doslova do třetího tisíciletí (není nad mobilní email a Internet, kdykoliv a kdekoliv je potřeba).

Z našeho pohledu však jednu vlastnost levné nové notebooky nenabízí, zatímco starší repase často ano - tou překvapivou (a při častém používání notebooku velmi důležitou) výhodou je kvalitní odolná a kompaktní konstrukce. Repasované notebooky se často mohou pochlubit konstrukcí z titanu či hořčíku, která je nepoměrně lepší nežli levný plast a nekvalitní klouby levných notebooků (srovnejte si pět let staré IBM a pětiletý Acer - rozdíl v pevnosti konstrukce a opotřebovanosti bude zřejmý na první pohled). I to je ostatně důvodem, proč mezi repasovanými notebooky většinou najdete pouze kvalitní značky - ty další jsou prostě doslova nepoužitelně opotřebované pro další prodej. Druhou výhodou bývá hmotnost a velikost - repase jsou často velmi kompaktní (formát o málo větší nežli list A4) a poměrně lehké notebooky (do 2,4 kg), tyto vlastnosti se u nových notebooků kupují od 20 tisíc výše.

Celkově tak nákup repasovaného notebooku rozhodně nemusí být od začátku ztracenou záležitostí. Spíše naopak - při omezeném rozpočtu (a to je i dnes spíše pravidlo nežli výjimka) je repasovaný notebook velmi zajímavá (i když o něco více riskantní) možnost, jak získat některé přednosti, které jsou jinak k mání za podstatně vyšší ceny. Případně to může být atraktivní možnost, jak získat za velmi nízkou cenu postačující notebook. Podobně jako u starších automobilů se však při nákupu repasovaného notebooku vyplatí vybírat velmi pozorně a věnovat pozornost každému detailu, záruka je zde podstatně kratší a omezenější.

Příště: V následujícím článku se podíváme na čtyři typické zástupce repasovaných notebooků (Toshiba Portege, IBM ThinkPad, Compaq Evo a HP Evo) a možnosti, které uživateli nabízí - a zhodnotíme, kde jsou jejich výhody vůči nejlevnějším novým notebookům aneb kdy a proč o repasovaných noteboocích uvažovat.