Vyhodit, nebo oživit starý notebook? Vyplatí se uvažovat o repasi?
Když notebooku začne táhnout na léta a jeho uživatel se porozhlédne poprvé vážně po něčem novém, je čas zamyslet se a zauvažovat. Paušálně tvrdit, že koupě nového notebooku je vždy tím nejlepším řešením, rozhodně není na místě. Ačkoliv nové notebooky nabízejí zpravidla výrazný výkonový nárůst oproti modelům dva až tři roky starým, nehledě na modely ještě starší, nemusí být výkon hlavní kritériem.
Při úvahách o používání současného notebooku by uživatel měl především zvážit, zda mu současný notebook vyhovuje, v kterých směrech už je nevyhovující a zda s tím lze něco udělat. Vyhodit notebook za často více jak padesát tisíc a jít s bolavým srdcem koupit nový přinejmenším za dalších třicet rozhodně nemusí být nutností. Uvažujete o novém notebooku především z důvodů opotřebovanosti či lehce nedostatkového výkonu, přílišné zastaralosti? Velmi často lze ještě i pro stařešinu cosi udělat, s čím se nákup nového drahého stroje dá oddálit, s podstatně menšími investicemi.
Opotřebování fyzické versus morální
Opotřebování notebooku lze rozdělit do několika největších kategorií.
Těžko léčitelné je opotřebení úrazem, kde notebook utrpěl nějaký pád či se zlomil kryt. Pokud v tomto případě nepomůže (autorizovaný) servis za rozumnou cenu, buď se uživatel může smířit s aspoň částečně funkčním notebookem (má-li to štěstí) nebo musí rovnou zamířit do obchodů vybrat si nový. Znám kolegy, jimž prasknul kryt displeje, ale displej samotný nadále funguje. Dalším možným úrazem je prasklá základna notebooku, kdy se faxmodem spojí na internet, jen když na něj uživatel zatlačí ze správné strany. Každá z těchto oprav by stála takřka tolik jako nákup nového notebooku, přitom však v práci (vyloženě) nebrání. Na druhé straně, z vlastní (trpké) zkušenosti se člověk poučí, že ne všechny závady jsou tak "snadno" řešitelné.
Kolik chcete do notebooku investovat
Za kolik se vám notebook ještě vyplatí? Nemusí to být zrovna rozbitý displej a nefunkční podsvícení s cenou oprav v desetitisících, kdy je na místě uvažovat, za kolik se ještě starý notebook vyplatí. V daných případech může být opravdu lepší variantou vyrazit na nákup nového notebooku - a z toho starého použít snad alespoň paměť a pevný disk. O mnoho více ze starého zřejmě neužijete (možná výměnnou mechaniku, nebo procesor, ale to je spíše výjimka).
Cena za modernizaci: maximálně polovina ceny nového notebooku?
Při obnovování nebo omlazovací kůře doporučujeme zvážit hranici, za kterou se již nevyplatí obnovovat. Většinu notebooků v současnosti lze tak či onak alespoň trochu zrychlit, omladit a dostat je tak na současnou nebo alespoň modernější úroveň. Limitem je právě jen cena, kterou je za toto omlazení uživatel ochoten utratit.
Vzhledem k cenám nových notebooků, které se pohybují od 30 tisíc výše, doporučujeme zvážit stáří notebooku, možnosti rozšíření, finální stav, kterého chceme dosáhnout, a kolik to bude stát - a porovnat to s cenou za nový notebook. Rozhodně bychom se zdráhali vydat za modernizaci více než cenu nového srovnatelného notebooku. Cca polovina ceny nového základního modelu (tj. 15 až 20 tisíc Kč), respektive nového modelu se srovnatelnými schopnostmi se nám zdá jako nejvyšší možné maximum pro repasi notebooku starého dva až čtyři roky. Pro starší doporučujeme zvolit investiční hranici ještě patřičně nižší.
Morální opotřebení na prvním místě
Oproti násilným případům zmíněným výše, většinou notebook (do)slouží v relativním fyzickém zdraví. Důvody pro výměnu jsou spíše na straně rychlého morálního zastarávání. Zatímco pro psaní ve Wordu, trochu práce v Excelu, eventuálně čtení pošty stačí zřejmě i 200MHz Pentium MMX, pro brouzdání internetem a poslouchání hudby v MP3 je již lepší spolehnout se na procesor s 300 až 400 MHz. Na přehrávání videa v DivX či DVD formátu musí uživatel většinou sáhnout po 500- a více megahertzovém stroji.
Ovšem, i když notebook většinou zvládá to, kvůli čemu si jej kdysi koupil, okolní svět nestojí. Nové operační systémy a nové sady aplikací produkují umělou nekompatibilitu se staršími aplikacemi a nutí uživatele do častých upgradů, aniž by je pro svou práci skutečně potřeboval. Naštěstí většinu nových operačních systémů či aplikačních suit uspokojí v první řadě dostatek paměti, eventuálně dostatečný prostor na disku, procesorový výkon je většinou až na druhém místě (mimo opravdu starých notebooků). A právě tato rozšíření nejsou až tak problematická, jak by se mohlo zdát.
Proč kupovat nový notebook, když ten starý vyhovuje a stačilo by jej jen trochu zrychlit nebo na něj nainstalovat modernější systém či aplikační sadu (která vyžaduje více kapacity)? Někdy by stačilo, kdyby jen vydržel na akumulátor to, co dříve. Nároky mnoha uživatelů jsou spíše konzervativnější - a stačí jen trochu postrčit notebook k vyšší metě, není nutné jej promptně a draze poslat do starého železa...
Problémová místa aneb Co odejde nejdříve?
Z těch skutečně fyzických opotřebení (za běžného provozu) je na prvním místě akumulátor, jenž odejde do věčných lovišť jako první. Na běžném notebooku, který je několik let používaný, zpravidla naprosto nejdříve odejde právě tato součást zodpovědná za kritickou vlastnost: mobilitu. A není to součást nikterak levná. Sehnat nový akumulátor cca do dvou let po nákupu není problém (mimo finanční stránky), se zvyšujícím se odstupem však nastávají nepřekonatelné potíže. Sehnat nový akumulátor mohlo být dříve prakticky nemožné, časy se však naštěstí mění.
Téměř totéž platí pro paměť notebooku. Zatímco na stolních počítačích úsilí o standardizaci a kompatibilitu zvítězilo již před hodnou dobou, v případě notebooku mohl být nákup správné paměti sázkou do loterie. A i u novějších notebooků platí, že "to chce vyzkoušet". Dobře jsou na tom ti, kteří nakoupí u výrobce (pokud ještě paměť pro tento notebook má) a při tom nezruinují svůj rozpočet. Nutno dodat, že ceny za rozšíření paměti jsou u značkových výrobců často velmi vysoké. I zde se však blýská na časy - i pro ty, jimž výrobce již nechce pomoci.
Třetím úzkým hrdlem, které může být relativně nejsnáze upgradovatelné, je často pevný disk. Zatímco dříve mohly vypadat disky s jedním či dvěma gigabajty jako dostatečné, současné pevné disky proti nim vypadají jako goliášové - a ne náhodou. Moderní operační systémy si řeknou o stovky megabajt, stejně jako aplikační balíky, nehledě na gigabajty pro video a hudbu. Ani instalace kompletního aplikačního balíku a několika encyklopedií navrch již nemusí být pro starší notebook nedosažitelným přáním.
Omlazení je otázkou peněz
Právě v poslední době se často vyplatí notebook jen modernizovat, namísto kompletního nákupu nového. K dispozici jsou náhradní komponenty, které dříve mohl být problém sehnat. Malá paměť, nízkokapacitní disk či nefunkční akumulátor již nemusejí být neřešitelným problémem, který by stál v cestě dalšímu smysluplnému a efektivnímu používání staršího (již "zaplaceného") stroje.
Kupodivu, není již problémem sehnat dodavatele ani pro starší díly. Sice zde stále hrozí riziko určité inkompatibility, ale mělo by být minimální. Nakonec dojde opravdu jen na cenu a kolik je uživatel ochoten investovat, zvláště ve srovnání s klesajícími cenami nových notebooků. Ceny však nejsou nejnižší, a proto je každá inovace dosti individuální záležitostí, podle konkrétního případu.
Kde začít s upgradem? Podle potřeb...
Se základem začínajícím na 20 GB a s maximem 80 GB, s poměrně dostupnými cenami se 2,5palcové notebookové disky samy nabízejí pro upgrade. Ovšem, alespoň základní opatrnost je na místě! Pokud uživatel nenalezne v manuálu k notebooku skutečně "blbuvzdorný" návod k výměně disku a s vysokou jistotou neočekává případné komplikace, které mohou stát v cestě instalaci většího disku (starý BIOS, disk větší než 32 GB, příliš vysoký příkon vysokootáčkového disku, teplotní limit notebooku), vyplatí se kontaktovat servisní organizaci či výrobce ještě před nákupem nového disku.
Pokud je však disk skryt ve snadno přístupné zásuvce či pod plastovou krytkou a je zajištěn jen šroubky, jak je tomu u mnoha současných i starších notebooků, výměna disku může být skutečně poměrně snadný úkonem pro každého, kdo má zkušenosti alespoň s instalací například PCI karty či pevného disku do stolního PC. Cena za nový disk se může pohybovat od cca čtyř až pěti tisíc výše. Výhodou je vysoká kapacita, vysoká odolnost, nové mechanické součásti a nesporně záruka, což jsou kvality právě u (pohyblivých a namáhaných!) pevných disků poměrně důležité.
U akumulátorů se nabízí hned několik možností. První je zřejmě nejdražší: nákup nového akumulátoru přímo od výrobce. Zde se cena může pohybovat velmi vysoko. Druhou možností je nákup nového akumulátoru od neoriginálního dodavatele; zde můžete ušetřit, ačkoliv se ceny nepohybují příliš nízko (čtyři až pět tisíc). Výhodou však je, že jsou k dispozici akumulátory pro téměř libovolný typ notebooku. Třetí variantou, když by i nový neoriginální akumulátor měl být příliš drahý, může být repase původního akumulátoru. Vnitřní články budou vyjmuty a nahrazeny novými, náklady pak zřejmě nejnižší ze všech třech variant.
Podobné možnosti má uživatel u pamětí. Jsou na trhu prodejci, kteří prodávají "obecné" paměťové čipy pro notebooky (pro většinu modelů např. americký Transcend, pro moderní notebooky s SODIMM DDR či SDR DRAM pak téměř libovolný výrobce) - opět je zde poněkud citlivá otázka kompatibility. V každém případě se vyplatí nákup paměti určené přímo pro konkrétní typ notebooku spíše než obecné paměti. I zde je možné obrátit se na výrobce (zřejmě dražší varianta) nebo se spolehnout na dodavatele, kteří se zabývají dodáním konkrétního typu paměti.
Libovolný druh paměti
Z českých luhů a hájů se nám velmi zamlouvala nabídka pamětí na serveru www.pameti.cz, kde si uživatel může vybrat z mnoha různých modelů notebooků (a nejen jich, i serverů a stolních PC) konkrétního výrobce a následně může volit mezi libovolným výrobcem paměti či Kingston. Ceny jsou zde akceptovatelné a nabídka pamětí velmi široká. Vzhledem k šíři a různosti modelů je těžko specifikovat konkrétní cenu, kterou uživatel zaplatí. Zřejmě by se mohla pohybovat okolo cca 2.000 Kč za paměťový modul vhodné kapacity (v rámci možností toho kterého notebooku).
Je libo akumulátor, adaptér či snad i paměť?
Co do ucelenosti nabídky a šíře záběru boduje sortiment firmy VT Data. Ta na svých stránkách www.vtdata.cz nabízí rozsáhlou databázi akumulátorů, síťových a autoadaptérů i paměťových modulů. Vzhledem k takřka ohromující šíři nabídky snad lze omluvit, že dodací doba zde obnáší 14 dní (takovýto sortiment zřejmě neleží v lokálním skladu v Praze, zřejmě ani v ČR). Kdo hledá nový či repasovaný akumulátor, rozšiřující paměťový modul nebo napájecí adaptér pro svůj notebook, dřív než začne hledat v zahraničí, by se měl podívat sem - je solidní šance, že najde, co potřebuje.
Při našem interním testu jsme ovšem narazili na hned dva atypické modely notebooků, které v databázi nebyly zahrnuty (ultralehký notebook Gericom A2 a mobilní pracovní stanice Fujitsu Siemens Celsius), nicméně veškeré ostatní, které nás napadly (včetně ultrastarého "MS DOSového" notebooku Zenith 320L) nalezeny byly. Trochu problémem může být určení originálního výrobce notebooku, ten se totiž nemusí shodovat s nálepkou a jménem uvedeným na notebooku (speciálně v případě notebooků prodávaných pod lokálním jménem místním distributorem).
Těžko upgradovatelné součásti notebooků
Když bude mít uživatel štěstí, narazí na prodejce, který mu bude ochotný dodat rychlejší procesor do jeho notebooku. Žel, zcela jistě si nevezme starší procesor protihodnotou, protože by jej již nikomu neudal (lze zkusit štěstí v bazarech s výpočetní technikou). Ale i pak je obměna procesoru pouze otázkou rychlosti inovace patic. Vzhledem k novým generacím procesorů a jejich patic je výměna procesoru (i při velmi vstřícném a tolerantním přístupu prodejce a dostupnosti notebookových procesorů) limitována reálným "generačním" životem procesoru, tj. cca dvou let.
Zcela bez šancí je modernizace grafického čipu či čipové sady. Tyto součásti jsou integrovány přímo na desce notebooku (čipová sada) nebo vsazeny v dedikovaných nekompatibilních paticích (grafický čip), které znemožňují upgrade.
Lepší naděje kyne u výměnných (modulárních) optických mechanik, tyto bývají v rámci generačních skoků sice obměňovány a též navzájem nekompatibilní, ale je zde alespoň určitá šance, že výrobce by mohl dodat novou mechaniku. Především v případě notebooků s CD-ROM mechanikou je zde na zvážení upgrade na kombomechaniku DVD-ROM/CD-RW. Ovšem, ceny zde bývají astronomické - výrobci jako by motivovali raději ke koupi nových strojů, nežli aby je uživatelé nutili k udržování skladu starších komponent vhodných pro upgrade. Pokud je mechanika napevno zastavěná, veškeré naděje jsou zřejmě marné.
Podělte se o své zkušenosti
Pokud máte vlastní zkušenosti s omlazením notebooku, s rozšířením či výměnou jeho libovolné části, eventuálně víte a můžete doporučit firmy, které mají zkušenosti s tímto druhem úprav, podělte se s námi o zkušenosti v diskusi k článku.
