Pro nejnáročnější uživatele je v nabídce Dell notebook D810. Není to notebook pro naprosté extremisty - pro ty má Dell dle požadavků buď pracovní stanici Precision M70 nebo ultramobilní Latitude X1.
Tento Latitude D810 má oslovit horních deset procent uživatelů notebooků, kteří touží po maximálním výkonu, co největším displeji, ale nechtějí obětovat alespoň dočasnou mobilitu. A nutno říci, že Dell má co nabídnout.
Konstrukce top notebooku
Ve své konstrukci se nemůže co do velikosti měřit například s jiným top modelem - notebookem IBM ThinkPad T42p - ale to snad nebyl ani úmysl. Dellovský tradičně tlustší notebook nabízí jiné výhody než ultratenkou konstrukci. Podobně jako u dalších špičkových notebooků, i zde je použito kvalitních materiálů - kombinace odolných plastů, oceli, hořčíku a titanu má zajistit základně i víku značnou odolnost. Nám se u víka nelíbila jeho tloušťka - a i přes větší tloušťku poměrně nízká tuhost.
Naopak jsou sympatické zvýšené okraje, které chrání vnitřek notebooku před proniknutím cizích předmětů. Základna je podobně masivněji navrhovaná jako víko - oproti jiným výrobcům, Dell vsadil na použití levnějších, ne tak tenkých optických mechanik (použil mechaniky "slim" s výškou 12,7 mm namísto o třetinu tenčích a až několika násobně dražších ultraslim) a též tolik nekladl důraz na vysokou integrací komponent uvnitř notebooku. Výsledkem je ušetření nákladů a nižší koncová cena oproti jiným podobně mířeným ultravýkonným notebookům, ale s jistým obětováním na straně štíhlosti (rozměry 361 x 260 x 42 milimetrů). Hmotností 3,1 kilogramu se notebook neřadí k nejlehčím, navíc k tomu své přidá ještě kabel a 90W adaptér.
Ergonomie je základ
Vzhledem k rozměrům by bylo možné do notebooku integrovat možná i numerickou klávesnici, nicméně Dell zůstal věrný svému (vysokému) standardu. Klávesnice je velice dobrá, rozhodně patří k nadstandardu. Podobné nároky splňují i integrovaná ukazovátka: sympatie uživatelů si Dell jistí dvojitým řešením:
Nevyzkoušeli jsme, ale prý má být povrch klávesnice odolný i proti polití a současně má zvýšenou tuhost pro ochranu vnitřních komponent notebooku. Další specialitou základny je přídavná ochrana pevného disku - absorbér nárazů má lépe ochránit data jak za provozu, tak při přenášení. Špičkovému vybavení odpovídá i vybavení ventilací tepla - větrací otvory jsou dokonce i vedle klávesnice, na dně se našlo místo na dva větráky, které běží i při nižším zatížení.
Displej jako víno
Tradičně silnou stránkou Dell a jeho nejvyšších modelů jsou displeje. Latitude D810 nezklamal - jeho širokoúhlý displej nabídl rozlišení 1680 x 1050 bodů, což bylo vzhledem k použité úhlopříčce 15,4 palce naprosto optimální - ani příliš malé písmo, ani příliš hrubý obraz. Komu by se však zachtělo ještě větší pracovní plochy nebo naopak levnější, méně detailní volby, pro toho má Dell v zásobě i další varianty, opět s úhlopříčkou 15,4 palce:
Širokoúhlé displeje jsou zřejmě cesta, kterou se míní hodně výrobců ubírat. K jejich praktickým výhodám oproti běžnému poměru 4:3 bylo popsáno hodně místa. My jsme v tomto směru neutrální, oba přístupy mají něco do sebe - i když při přesunutí lišty Windows XP na pravý bok displeje a jejím roztáhnutí jsme byli překvapeni, kolik prostoru získáme i oproti běžné úhlopříčce (na výšku) a o kolik přehlednější je pak práce s okny vícero otevřených aplikací a přepínání mezi nimi.
Vybavení naprosto špičkové
Stačilo by pár hesel: Sonoma, PCI-Express, DDR2, gigabit, WiFi... Ale zkusme se jimi probrat podrobněji:
2,13GHz Pentium M 770 dodává výkon, který dosud nedosáhl žádný z mobilních procesorů a může se i přes nižší takt měřit s tak extrémními procesory jako je Pentium 4 Hyperthreading 3,6 GHz. Zatím méně přesvědčivá je paměť - i přes použití DDR2 čipů a odpovídající čipové sady není rozdíl mezi DDR a DDR2 moduly tolik citelný.
Grafika na úrovni, ale ...
Tak trochu překvapením je použitý grafický čip - ne že bychom se divili použití čipu ATI oproti nVidia, to je spíše součástí firemní politiky "dráždění dvou dodavatelů proti sobě", ale ve špičkovém modelu bychom čekali spíše čip X800 nežli středněproudý X600. X800 slibuje podstatně větší výkon v 3D aplikacích a ve velikosti použitelné videopaměti.
Bezdrátové hrátky
Podle svých preferencí se uživatel může rozhodnout pro bezdrátové řešení WiFi z domu Intel nebo přímo od firmy Dell - je zde šance něco ušetřit při použití "firemní" varianty. Opravdobým překvapením pro nás bylo použité řešení Bluetooth - ani ne na straně hardware, jako spíše softwarové podpory.
Podobně jako Fujitsu Siemens se softwarem PlugFree, i Dell se rozhodl jít svou cestou. Licenční poplatky společnosti Widcomm byly zřejmě příliš velké, a tak se překvapivě v nejlepším Dellu nachází softwarový balík Toshiba pro podporu většiny funkcí Bluetooth. Oproti aplikaci Widcomm se nám zdál tento software o něco méně intuitivní v ovládání, po stránce funkčnosti mu nebylo co vytknout.
Bezpečnost na prvním místě
Rozšíření notebooků mezi uživateli s sebou nese i nechtěnou pozornost lapků a příliš šikovných ručiček - Dell se snaží předejít nepříjemným překvapením ukotvením bezpečnostní zdířky přímo v ocelové konstrukci notebooku, kabel pro ukotvení si však musíte dokoupit sami. Pro ochranu dat uvnitř notebooku je zde volitelný bezpečnostní modul "Trusted Platform Module" ve verzi 1.1, který slouží pro vygenerování a uložení šifrovacích klíčů. Standardně je dodávána čtečka karet SmartCard, kterou lze ochránit data i přístup k notebooku. Pro bezpečný přenos dat je zde samozřejmě šifrování bezdrátového spojení pomocí WPA a 802.1x.
Nabíjení expresně
80 Watthodin je hodně vysoká kapacita akumulátoru - notebook s náročným procesorem a kvalitním displejem ji prostě potřebuje. V nabídce je i slabší akumulátor s 53 Watthodinami, ten bychom však nedoporučovali - to už spíše druhý akumulátor do modulární zásuvky s kapacitou 48 Whod. Dell si nás naklonil díky ukazateli dobití přístupném na dně notebooku - stačí zmáčknout mikrospínač a ukáže se i při vypnutém notebooku zbývající kapacita akumulátoru. Ačkoliv nutno pochválit Dell za integraci módu rychlého dobíjení akumulátoru, k jeho nabíjecímu adaptéru máme i značné výhrady.
Když už se zdálo, že se výrobci notebooků shodnou na jednotném třívodičovém napájecím kabelu (přezdívaném familiérně "Mickey Mouse" pro svůj vzhled) ve tvaru hranolu, Dell se opět odlišuje a zavádí svůj vlastní formát kabelu. Pokud tento kabel ztratíte, jste nahraní - pokud nemáte ve firmě další Dell novějšího data, jinde jej neseženete. V běžných obchodech se ani nemusíte namáhat - jako zdroj zbývá jenom a pouze Dell (za cenu pravděpodobně nepříliš přátelskou, podle amerických zdrojů 9 dolarů bez poštovného).
Závěrem
Ačkoliv Dell integroval do notebooku vše nejmodernější, na některé vymoženosti jako by pozapomněl - z pohledu Dellu rozhraní FireWire zřejmě ztrácí na důležitosti a robustnost notebooku je podstatnější nežli jeho štíhlost. Navíc běžným, i když náročným uživatelům zřejmě stačí grafika střední třídy, namísto té nejlepší možné.
Ve všech ostatních ohledech je však Dell typickým reprezentantem toho nej, co může notebook dnes nabídnout: skvělá modulárnost, špičkové rozlišení širokoúhlých displejů, nejvýkonnější komponenty, přijatelná výdrž a odolnost, navíc doplněné širokým spektrem úrovní servisních služeb.
